Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhodnutím Ústavního soudu případ nekončí....Uzná ČSSD práva obyčejného člověka....

Jak jsem vás na svých stránkách informovala podala jsem dne 10. 5. 2012 ústavní stižnost, která se týkala porušení Ústavy ČR, ke kterému došlo ze strany veřejných činitelů krajských orgánů Kraje Vysočina dne 10. 5. 2011 na zasedání Zastupitelstva č.3/2011.


 

Ústavní soud o mé ústavní stížnosti rozhodl dne 23. 10. 2012 a to dost překvapivým způsobem – stížnost odmítl. Jako důvod uvedl, že ústavní stížnost byla podána opožděně.


 

Byla ústavní stižnost podána skutečně opožděně? Cituji. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jetliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, běží podle ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu lhůta 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásadu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených práv nebo svobod dozvěděl, nepozději však do jednoho roku ode dne, kdy k zásadu došlo. Z uvedeného vyplývá, že moje stížnost byla podána v zákonné lhůtě určené zákonem o Ústavním soudu. Ve stížnosti bylo jasně uvedeno, že je směřována proti rozhodnutí Zastupitelstva Kraje Vysočina, které dne 10. 5. 2011 na svém zasedání projednával bod č. 86 týkající se dořešení situace v příspěvkové organizaci Dětský domov Senožaty. Pracovníci krajských orgánů se postupným jednáním při řešení tohoto případu dopustili porušování zákonů ČR a v konečném rozhodnutí porušili nejvyšší zákon Ústavu ČR a to tím, že na svém již uvedeném zasedání č. 3/2011 konaném 10. 5. 2011 uzavařeli případ bez jeho přehodnocení, čímž schválili porušování zákonů ČR při výkonu veřejné správy. Všechny tyto informace byly poskytnuty jako důkazní materiál prokazující, že došlo ze strany Zastupitelů Kraje Vysočina k porušení nejvyššího zákona Ústavy. Není pochyb, že jednání pracovníků krajských orgánů Kraje Vysočina bylo v přímém rozporu s demokratickými principy a principy právního státu. V jeho konečném výsledku nejsem jedinou poškozenou, ale poškozeni jsou všichni občané ČR, neboť jsme se stali svědky skutečnosti, že kromě „korupce“, kterou se nedaří potlačovat, se objevuje nový „prvek“ , kdy veřejní činitelé zcela zjevně porušují zákony při výkonu veřejné správy (při řízení státu), poškozují slušné a pracovité občany a nejsou za takovéto jednání bráni k zodpovědnosti a oni sami nejsou ochotni ze svého jednání vyvodit osobní zodpovědnost a sjednat nápravu svých pochybení. Všechny tyto znaky jsou znaky totalitního vládnutí, nikoliv demokratického provázeného prvky právního státu.


 

Každý z nás si o tom můžeme myslet své, zda rozhodnutí bylo spravedlivé, či nikoliv a zda v tomto případě byla naplněna ona „právní jistota“, která znamená jednoznačnost a vymahatelnost práva pro všechny občany, kteří očekávají nezávislé šetření, nezávislou soudní moc. Nebo, zda jsme svědky toho, že zákony u nás schvalované se dají vykládat různými způsoby a tudíž nezajišťuji onu „právní jistotu“, která je pro fungování v demokratickém a právním státě nezbytnou. Vraťme se ale k podstatě celého problému, ta nekončí tím, že Ústavní soud stížnost odmítl. Jsem toho názoru, že by měla být dořešena na úrovni Vedení ČSSD a Kraje Vysočina.


 

V první řadě musím kostatovat, že Ústavní soud moji ústavní stížnost dne 10. 5. 2012 přijal. Už tento krok značí, že k porušení ústavnosti došlo a je tedy na místě se jí zabývat a řešit. Povinné zastoupení advokáta, které musí každý stěžovatl mít, je dáno právě proto, aby Ústavní soud nebyl zahlcen nekvalifikovanými podáními. Myslím, že to je podstatné, pro celý tento případ! A nikdo, ani vedení ČSSD, ani její členové z Kraje Vysočina se nemohou tvářit, že tomu tak není a že odmítnutím Ústavního soudu – je případ ukončen.


 

Pokud bychom se chtěli podívat úplně na začátek proč k celému případu došlo, tak zjistíme, že mé odvolání z funkce, následné propuštění z pracovního poměru bylo protizákonné. Důkazy o tomto konstatování vedení ČSSD má, disponuje „důkazním materiálem“, který to dokladuje. Ze své funkce jsem byla odvolána ne proto, že bych se dopustila nějakého závažného pochybení včetně uváděného „bossingu“ svých zaměstnanců, ale proto, že jsem začala řešit případ některých vychovatelek, které svým chováním a jednáním předávaly nevhodné vzorce chování dětem, které nám byly svěřeny do péče. Přesto jsem to byla já, koho pracovníci krajského úřadu brali k zopodvědnosti. Mojí snahu vytvotřit dětem co nejlepší a harmonické prostředí ve kterém se budou dospělí navzájem respektovat, budou spolupracovat a poskytovat dětem tu nejlepší péči, nechtěli vidět. Jakoby jim chování a jednání „oné osoby“ vůbec nevadilo a nebyli schopni, anebo nechtěli ho správně kvalifikovat. Ze strany pracovníků krajských orgánů byl na mě vyvíjen tlak, abych chování „oné osoby“ přestala řešit. Odvolána jsem byla proto, že jsem neuposlechla. Dokážete si představit, že řídíte dětský domov, ve kterém se obdobné chování statších dětí vůči mladším a slabším řeší přemisťováním do výchovných ústavů a chování vychovatelky necháte bez adekvátního postihu? To prostě nejde. Řídit takovéto zařízení, to je především zodpovědnost za svěřené děti, zaměstnance a celé zařízení. A spravedlnost, to je to, co od vás očekávájí děti i dospělí, každý z nich. Chceme-li ve výchově dosáhnout pozitivních výsledků, musí pravidla slušného chování a jednání platit pro děti, stejně tak jako pro dospělé. Pokud tomu tak není nevychováváme zdravé jedince, ale morálně pokřivené, kteří si pravidla a normy dané společnosti vykládají podle svého, tak jak jim to vyhovuje bez ohledu na práva druhých a soužití s druhými lidmi – a to je špatně. Jsem toho názoru, že pokud někdo nedokáže ukáznit sám sebe, chová se nemorálně a nenormálně, pak jenom těžko se může podílet na výchově dětí a mládeže. Pracovníci krajských orgánů měli ocenit tento můj přístup a ne mě za něho postihovat. Celý ten problém je možný posoudit i dnes, s odstupem času, neboť útoky hlavní aktérky, kvůli které jsem byla z funkce odvolána, vůči mojí osobě neustávají a to spolu nepřicházíme do styku prakticky čtyři roky. Nevídám ji, nezajímám se o ni. Pokud se zamyslíte nad tím, že v úzké společnosti ve které žiji, jsem se stala terčem soustavných a nekontrolovaných útoků, pak nemohu, než jako „slušný a inteligentní člověk“, konstatovat, že se patrně nacházím ve společnosti, kde přestala platit pravidla slušného chování a jednání a kde se lidé posuzují a hodnotí podle jiných vlastností a osobnostních kvalit, které z dané společnosti vytvářejí džungli, ve které je vůči „slušnému člověku“ dovoleno prakticky vše a nikdo to nechce řešit. Dokonce Zastupitelé obce Senožaty, které jsem dopisem seznámila s celou situací a požádala o pomoc při jejím řešení se vyjádřili slovy svého starosty Z. Vańka, že o žádných útocích nic nevědí a tudíž to řešit nebudou. Lidé obce místo, aby takovéto chování odsoudili, se do něho sami zapojují a útočí, přestože s mojí osobou nemají žádnou špatnou zkušenost.


 

Možná, že je teď na místě položit si otázku: „ Co je to za společnost ve které je „slušný člověk“ terčem útoků? Kdo v tomto případě zaslouží odsouzení za své chování a kdo podporu společnosti? Nechvávám na každém z vás, aby celou situaci posoudil a udělal si vlastní úsudek.


 

Vrátím se k České straně sociálně demokratické. Tato strana uvádí na svých webových stránkách jako jednu ze základních hodnot, kterou uznává - úctu ke každému člověku jako jedinečné bytosti. Je-li tomu tak a nejsou-li to jenom pouhá slova, kterými se chcete zalíbit svým voličům, je více, než vhodné, aby pracovníci krajského úřadu Kraje Vysočina uváděný případ přehodnotili a navrátili „slušnému člověku“ nejen úctu k jeho osobě, ale i k práci, která byla vykonávána ve prospěch dětí a školského zařízení (tedy ve prospěch společnosti), aby mu poskytli přiměřenou finanční náhradu škody, za dobu 2,5 roku, kdy nemohl vykonávat svoji funkci a ani jinak pracovat a kterého zjevně v očích veřejnosti poškodili profesně i společensky, ale ptředevším, aby mu poskytli adekvátní pracovní místo vzhledem k jeho vzdělání a skutečnosti, že se i nadále vzdělává a nadále má zájem pracovat ve prospěch celé společnosti.


 

Určitě bude zajímavé, zda vedení ČSSD tento případ opětovně projedná, vyvodí odpovědnost za chybné rozhodnování členů strany Kraje Vysočina, sjednají nápravu a dají tak všem občanů České republiky na srozuměnou, že dodržování zákonů ČR, včetně nejvyššího zákona Ústavy ČR – se všem občanům vyplatí a nadále patří k prioritám politiky České strany sociálně demokratické při budování spravedlivé společnosti - že zákony ctí a respektuje.


 

Na závěr bych chtěla uvést, že vedení ČSSD by mělo zvážit , zda ti členové České strany sociálně demokratické, kteří se dopustili porušení zákonů ČR při výkonu veřejné správy, včetně nejvyššího zákona Ústavy ČR, jsou i nadále vhodnými kandidáty na obsazení předních míst v nově utvářené Radě Kraje Vysočina.


 

Pokud se tak stane, vytvoří Česká strana sociálně demokratická tzv. „precedens“, který by v konenčné fázi mohl v budoucnu poškodit nejen ČSSD, ale i celou Českou republiku, ve které by - obdovné jednání bylo bráno jako možné a nepostihnutelné – a to přesto, že se jedná o hrubé porušení Ústavy ČR.


 


 

ES