Jdi na obsah Jdi na menu
 


Demokracie i právo jsou v České republice ohroženy, aneb v jakém státě a v jaké společnosti to dnes žijeme.

Demokracie je považována za nejlepší způsob vlády, protože jde o vládu lidu, který si sám prostřednictvím svých zástupců může určit, jakým směrem se má společnost ubírat,  aby byli lidé šťastní a spokojení. Naše republika se v roce 1989 po mnohaletém násilném přerušení  k demokratickému systému opět  vrátila. Můžeme tedy říci, že  naše společnost a demokracie jsou ve vzájemném vztahu. Jsou ale v takovém stavu v jakém jsme si všichni přáli?

 

Na svých internetových stránkách, kde se právě nacházíte, jsem zveřejnila osobní příběh, který je dokladem toho, že vztah naší společnosti a demokracie není jednou provždy vybojovaný a neměnný, že je potřeba neustále ho utvářet, prohlubovat a bránit, protože námi zvolení zástupci, kteří se podílí na řízení státu (společnosti) jsou zase jenom lidé a není vždy lehké dopředu rozpoznat, kteří z nich se chtějí zmocnit vlády a využít ji pro své mocenské zájmy a kteří to myslí se svobodou a demokracií vážně.

 

Již ve svých předchozích článcích jsem vám podala  důkazy o tom, že v České republice je  demokracie skutečně ohrožena a spolu s ní i právo. Dnes vám předkládám další :

 

1) Ve svém příspěvku „Zastupitelé svým hlasováním podpořili porušování zákonů ČR při výkonu veřejné správy“  jsem upozornila na skutečnost, že zastupitelé Kraje Vysočina na svém jednání č.3/2011, které se konalo dne 10.5.2011 přijali usnesení, kterým celý případ (situace v Dětském domově Senožaty) uzavřeli, bez jeho přehodnocení a sjednání nápravy. Ráda bych v této chvíli připomněla, že o přehodnocení jsem žádala proto, že jsem předložila „důkazní materiál“, který dokladoval vykonstruování celého případu, porušování zákonů ČR při výkonu veřejné správy a úmyslné poškozování mé osoby. Chci upozornit na skutečnost, že „důkazní materiál“ má stejnou vypovídající hodnotu, jakou by mělo soudní rozhodnutí. Občan by neměl být v tomto případě poškozován jenom proto, že se dokázal obhájit sám. V takovém případě to znamená, že Usnesení č. 0261/03/2011ZK bylo přijato v rozporu se zákonem č. 129/2000 Sb. (zákon o krajích). V demokratickém a právním státě, není přípustné, aby orgány podílející se na řízení státu, vykonávaly jeho správu v rozporu se zákony ČR a už vůbec by se nemělo stát, že nejvyšší orgán kraje přijme usnesení, kterým porušování zákonů při veřejné správě (řízení státu) podpoří.

Pokud taková situace přesto nastane, je na orgánu, který má ze zákona vykonávat dozor nad výkonem samostatné i přenesené působnosti, kterým je v tomto případě Ministerstvo vnitra ČR,  aby výkon  daného usnesení pozastavil  a to podle ust. § 84 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb. (zákona o krajích). Domnívám se, že Usnesení Zastupitelstva Kraje Vysočina č. 0261/03/2011/ZK ze dne 10.5.2011 tak mělo být pozastaveno a případ řešení situace v Dětském domově Senožaty měl být vrácen k opětovnému projednání Zastupitelstvu Kraje Vysočina.

Pokud se tak nestane, lze jenom těžko hovořit o tom, že ČR je demokratickým státem, jehož základním pilířem  je právní stát, protože vláda lidu, kterou má „demokracie“ představovat, musí být založena na vládě zákona. Stejně tak je důležité vědět, že právní stát nevznikne jenom přijímáním smysluplných zákonů, současně s tím musí existovat všeobecná vůle se takovými zákony řídit a jejich existenci nezneužívat.

Případ řešení situace v Dětském domově Senožaty nepoukázal jenom na vykonstruování celého případu, jeho nedemokratické řešení, ale především na porušování zákonů ČR při výkonu veřejné správy (veřejné moci), na zneužití moci k pokřivení právního systému, který tím, že trestá  a postihuje „slušné“, posiluje agresivitu, nevraživost, nenormálnost a  popírá existenci právního státu. 

Dokladem pro má vyjádření je řešení:

·        mého trestního podání na pracovníky KÚ Kraje Vysočina za možné spáchání trestného činu pomluvy – bod č. 2,

·        řešení případu týkajícího se porušování základních lidských práv – bod 3,4.

 

2) Při  řešení situace v Dětském domově Senožaty došlo k úmyslnému poškození mé osoby ze strany pracovníků KÚ Kraje Vysočina. Na jednání Zastupitelstva Kraje Vysočina č.3/2010, které se konalo dne 23.3.2010 jsem byla pracovníky KÚ Kraje Vysočina – Ing. L. Jouklem a RNDr. M. Kružíkovou veřejně nařčena z  „bossingu“, kterého jsem se měla dopouštět na svých zaměstnancích. Trestní podání na pracovníky KÚ Kraje Vysočina Ing. L. Joukla a RNDr. M. Křižíkovou za možné spáchání trestného činu „pomluva“  podle § 184 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, které jsem v souvislosti s tímto případem podala, bylo odloženo, neboť se údajně nepodařilo prokázat, že  by oba zmínění pracovníci při svém vystoupení na ZK č.3/2010 uvedli nepravdivý údaj. Okresní státní zástupce v Jihlavě Mgr. I. Novák zamítl moji stížnost s odůvodněním, že  podkladem pro vyjádření byla předložená zpráva PhDr. Kulhánka. Žádost o přezkoumání  jsem zaslala na Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě a předložila další důkazy nasvědčující tomu, že uvedení pracovníci KÚ Kraje Vysočina si byli vědomi skutečnosti, že veřejnosti předkládají nepravdivý údaj. K mému překvapení státní zástupkyně JUDr. J. Vejchodská zamítavé rozhodnutí potvrdila. Své sdělení opírá taktéž o skutečnost, že podkladem pro vyjádření byla předložená zpráva PhDr. Z. Kulhánka a přidává další „závažná zjištění“ v předmětné věci, která jsou uvedena ve zprávě ČŠI Inspektorátu Kraje Vysočina ze dne 6.-13.2009 čj. ČŠI-51/09-11 a která je součástí spisového materiálu k tomuto případu.  Zcela účelově opomíjí další dokument ČŠI, který je také součástí spisu,  a tím je Protokol čj. ČŠI 52-/09-11 ve kterém jsou uvedená veškerá zjištění jednotlivých pracovníků ČŠI, kteří kontrolu ve školském zařízení v uváděném termínu prováděli a ve kterém ona „závažná zjištění“ uvedena nejsou. Účelově nejsou zmiňovány a není přihlédnuto k dalším materiálům, které jsou také součástí spisového materiálu -  dopisy pracovníků KÚ Kraje Vysočina RNDr. M. Křižíkové a Mgr. M. Pecha (vedoucího OŠMS), že uváděná „závažná zjištění“ neznají. Stejně tak další důkaz – dopis Mgr. M. Pecha ze dne 12.11.2009, kterým mi bylo oznámeno, že v našem zařízení bude provedena analýza sociálního klimatu a sociometrické šetření, které bylo zadáno IPPP v Praze. E-mailová korespondence mezi mojí osobou a PhDr. J.Lukasem, který byl IPPP v Praze pověřen provedením uváděných šetření, která dokladuje, že pracovníci KÚ Kraje Vysočina provedli změnu zhotovitele účelově, kdy bezdůvodně zrušili spolupráci s Institutem pedagogicko psychologického poradenství Praha a za nového zhotovitele si vybrali PhDr. Z. Kulhánka, externího pracovník KÚ. Podrobněji je celý případ popsán v článku „Je Česká republika právním státem?“.

Zmiňovanými informacemi chci poukázat na skutečnost, že v případě šetření mého trestního podání, které jsem učinila na pracovníky KÚ Kraje Vysočina, nebylo postupováno objektivně a nestranně a na základě uvedených informací bylo nesprávným rozhodnutím – o d l o ž e n o. Svědčí o tom skutečnost, že státní zástupkyně opírá své výroky o nedoložená závažná zjištění (která nikdo nezná) a o zprávu PhDr. Kulhánka (která neobsahuje žádné formy bossingu) a za irelevantní označuje důkazy, které jsem předložila a  jsou dle mého názoru dostatečným důkazem, že pracovníci KÚ Kraje Vysočina Ing. L. Joukl a RNDr. M. Křižíková si byli vědomi, že veřejnosti sdělují nepravdivý údaj. Argumentace, že svá vyjádření učinili na základě předložené zprávy, je vzhledem k tomu, že v Kraji Vysočina zastávají vysoké funkce spíše přitěžující, než ospravedlňující, protože svým rozhodováním se podílí na řízení státu, rozvoji kraje a jejich rozhodnutí by měla být v souladu se zákony ČR.  Kde je jejich zodpovědnost? Neobstojí ani argument, že přece nemohou vědět vše, protože pokud si nebyli jisti (což je nepravděpodobné), měli 22 dní na to, aby požádali jiného odborníka o písemné vyjádření k výsledkům šetření (zprávu od PhDr. Z. Kulhánka obdrželi 1.3.2010, k výsledkům zjištění se vyjadřovali až 23.3.2010).  Na závěr ještě jedna informace -  své údajné „nevědomosti“ využívají pracovníci KÚ Kraje Vysočina k dalšímu poškozování mé osoby.  Již zmiňovanou „Souhrnnou zprávu…“ poskytli správnímu orgánu MÚ Humpolec, Komisi k prošetřování přestupků, kde se stala podkladem pro odložení přestupku syna „oné osoby“, který vypověděl v případu týkajícího se porušování základní lidských práv a svobod, že  jsem se na svých zaměstnancích dopouštěla šikany a bossingu. Nadále tak svým jednání utvrzují veřejnost v tom, že jsem se zmiňovaného agresivního chování na svých zaměstnancích dopouštěla.


3) Na svých internetových stránkách jsem vás také seznámila s případem porušování základních práv a svobod. Trestní podání na „onu osobu“ za porušování základních práv a svobod dostala k prošetření PČR OO Humpolec. Její příslušníci, vedoucí oddělení npor. Bc. L.Kudrna a vrchní asistent pprap. R.Veleta, přehodnotili mé trestní podání na „přestupek“, kterého jsem se měla dopustit „já“ vůči „oné osobě“  a jejímu synovi tím, že jsem je nepravdivě obvinila. Zákon č. 200/1990 Sb. (zákon o přestupcích) nic takového nedovoluje, proto jsem napsala a následně odeslala stížnost na jednání příslušníků PČR Inspekci PČR v Jihlavě.  V odpovědi z Inspekce PČR 11. oddělení Brno, pracoviště Jihlava je uvedeno, že v tomto případě není dáno důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin a rovněž, že nebylo shledáno ani podezření z jiného protiprávního jednání příslušníků PČR v dané věci. S takovýmto výrokem  nemohu souhlasit, neboť oba příslušníci PČR postupovali v rozporu se zákonem č. 200/1990 Sb. (zákonem o přestupcích) a zneužili svého postavení a funkce proti mojí osobě,  jednali svévolně a mimozákonně, porušili tím služební zákon č. 283/1991 Sb. o Polici ČR v § 6 odst. 1.  a  zákon č. 186/1991 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie ČR – přesto nadále zůstávají ve svých funkcích.

 

4) Případ byl postoupen správnímu orgánu MÚ Humpolec, KPPP a dostala ho k projednání pí. D. Kordovská a i zde byl řešen v rozporu se zákonem č. 200/1990 Sb. (zákonem o přestupcích). Byla jsem uznána vinnou a byla mi uložena pokuta. Vinnou mě uznal správní orgán MÚ Humpolec protože všechny pracovnice Dětského domova Senožaty vypověděly, že žádná z nich  neví o tom, že by „ona osoba“ sháněla informace stran mého zdravotního stavu a ani, že by se o mé osobě vyjadřovala nevhodným způsobem. Své lhaní všechny korunovaly sdělením, že v obci Senožaty u Humpolce nemá nikdo povědomí o mém zdravotním stavu.  Proti rozhodnutí správního orgánu MÚ Humpolec jsem se odvolala ke KÚ Kraje Vysočina – OOSČ.  KÚ Kraje Vysočina, Oddělení ostatních správních činností vydal rozhodnutí ve kterém mé odvolání zamítl. Odvolání bylo zamítnuto v rozporu se zákonem, neboť jak jsem uvedla ve svém odvolání, případ neměl být nahlašován správnímu orgánu a správní orgán neměl zahajovat řízení. Případné další dokazování a jeho opora v zákoně jsou v takovém případě bezpředmětné, nezdůvodnitelné.  Na KÚ Kraje Vysočina – oddělení ostatních správních činností, k rukám vedoucí oddělení JUDr. Aleny Kuchařové, jsem zaslala dopis, ve kterém žádám o přehodnocení zamítavého stanoviska.

 

V tuto chvíli nezbývá, než se zeptat: „Kde je „právo“ a kde „spravedlnost“? Odpověď je jasně čitelná – konečná řešení uváděných případů byla na rozhodnutí orgánů Kraje Vysočina a ty, jak jsem výše uvedla se neřídí zákony, stejně tak jako současní přední představitelé Kraje Vysočina. Tato situace je výsledkem autoritativního způsobu výkonu veřejné správy, která přerůstá v osobní moc (diktát) spojenou s nekontrolovaným porušováním zákonů ČR.  Jde zcela určitě o destrukci demokratického systému, o snahu pod rouškou „demokracie“ řídit společnost „totalitními praktikami“ a celý systém postupně měnit na totalitní -  na systém, ve kterém „právo“ není podřízeno justici, ale těm, kteří vládnou.

 

Můžeme v tuto chvíli vůbec hovořit o tom, že žijeme v „demokratickém státě“? Paradoxní na celé situaci je, že nositeli takovéhoto jednání jsou členové České strany sociálně demokratické, která v roce 2008 vyhrála komunální volby v Kraji Vysočina. Té strany, která má ve svém názvu slovo „demokratická“ a která se od svého vzniku, před 130 lety, hlásí k takovým hodnotám jako je – demokracie, svoboda, spravedlnost, solidarita.  Je po takovéto skutečnosti možné věřit, že Česká strana sociálně demokratická je tou stranou, která hájí zájmy občanů a vyvíjí snahy o vybudování sociálně spravedlivého státu. Nejsou to jen slova, snaha prezentovat se líbivou politikou a získat tak více voličů na svoji stranu.

 

Jakou společnost budují její členové v Kraji Vysočina?

 

Společnost, která odsoudí a poškodí „slušného člověka“ , nedává mu žádnou šanci se „bránit“ a co víc „trestá“ ho za přestupky druhých?  Společnost, ve které slušný člověk přišel o práci a ti, kteří porušují nejenom „zákony“, ale „vše, co se porušit dá“ se nadále podílí na řízení státu. Všem nám přece musí být jasné, kam  společnost směřujía přesto je podle nejvyšších představitelů ČSSD vše v pořádku. V takovém případě přepište svůj program, programová prohlášení, stanovy – protože nevypovídají pravdu.

 


 

 

ES