Chrání ČSSD Ústavu, nebo jde o „politické hrátky“.....
Primárním účelem je chránit Ústavu řekl místopředseda ČSSD Mgr. Jiří Dienstbier v pořadu Partie ( 3.3. 2013) na Prima family, kde probíhala diskuse k chystané žalobě na prezidenta Václava Klause za velezradu.
Místopředseda ČSSD Mgr. Jiří Dienstbier v pořadu dále uvádí, jak je důležité, že se Senát proti porušení ústavnosti ze strany pana prezidenta Václava Klause brání. Zmiňuije důležitou úlohu ústavního soudu v tomto případu a to hlavně z toho hlediska, že ústavní soud bude moci posoudit každý z 5ti případů, uvedených v žalobě, jednotlivě. Ústavní soud bude posuzovat v každém z pěti případu, zda se ze strany prezidenta V. Klause jednalo o činnost, která byla prováděna v rozporu s prezidentským slibem a Ústavou ČR. Samotný smysl žaloby proti prezidentu V. Klausovi spatřuje nejenom pro současnost, ale i do budoucna. Říká, že porušování ústavních pravidel je velmi nezbezpečné, že jde o jednání, které může podstatným způsobem ohrozit demokratický řád v České republice. Zároveň zdůrazňuje nutnost dodržování pravidel a zákonů ČR ze strany všech občanů včetně prezidenta republiky. Souhlasím s tímto názorem, neboť prezident stejně jako každý jiný občan je za své jednání odpovědný a pokud bylo jeho jednání v rozporu s Ústavou a jinými zákony ČR, měl by být jako každý občan i on postižitelný. Tady si dovolím připomenout, že jedním z principů „právního státu“ je, že „nikdo nestojí nad zákonem – každý je subjektem práva“.
Předseda strany Mgr. Bohuslav Sobotka ve svém vyjádření ze dne 01.03.2013 je stejného názoru a uvádí, cituji „Jednou z dlouhodobých priorit sociálních demokratů je úsilí o spravedlnost, rovná práva a příležitosti pro všechny bez rozdílu, včetně rovnosti lidí před zákonem. Proto ČSSD od samého počátku jednoznačně nesouhlasí s amnestií prezidenta republiky Václava Klause a premiéra Petra Nečase tunelářům, korupčníkům a pachatelům závažné trestné činnosti. Tato amnestie významně přispěla k prohloubení frustrace ve společnosti, posílila nedůvěru lidí ve spravedlnost, zmařila léta práce policie a soudů a zásadně ztížila možnost odškodnění desítkám tisíc občanů poškozených amnestovanou trestnou činností.“ Připojuji se i k tomuto názoru, neboť i já, stejně jako většina lidí v této republice, mám problém s vyhlášenou „amnestií“, která skutečně ve své podstatě poškozuje slušné lidi a nahrává především těm, kteří zákony porušují a svým protizákonným jednáním a podvody se obohacují na úkor ostatních. Hněv a rozčarování lidí, kteří byli okradeni a vyhlášením amnestie přišli o poslední možnost domoci se náhrady škody, je pochopitelný. Mělo by být samozřejmostí, pokud žijeme v demokratickém a právním státě, že jako takový bude schopen zajistit vymahatelnost práva, jeho respektování a dodržování. Protože pokud tomu tak není, tak jednoznačně selhal a o jeho existenci bychom mohli mluvit spíše v uvozovkách.
Jestliže se dne 3. 3. 2013 o podání žaloby na prezidenta republiky Václava Klause diskutovalo, pak je nutné dodat, že Senát na svém úterním zasedání (5. 3. 2013) nadpoloviční většinou podání žaloby k Ústavnímu soudu, schválil. Názory politiků i obyčejných občanů na tento krok senátorů se různí. Někteří to považují za historický okamžik v dějinách Českého státu. Jiní oceňují jednání senátorů a tvrdí, že díky němu dostal právní stát a demokracie další šanci. V každém případě, pokud se jedná o legitimní krok Senátu, který mu umožňuje Ústava ČR, je na místě, aby ve chvíli, kdy se objeví určité pochybnosti ohledně ústavnosti některých kroků prezidenta republiky, se jimi Ústavní soud zabýval. Verdiktem Ústavního soudu bude jasné, kde je pravda. Mimo jiné také pročistí atmosféru a zároveň zamezí dalším spekulacím, urážkám, senzacím, které škodí celé České republice.
Mluvím-li o spekulacích, mám na mysli ty jedince, kteří tvrdí, že v daném případě jde pouze o „politické hrátky“.
Ať tak či onak, faktem je, že žaloba na prezidenta republiky byla podána a že těmi, kdo ji iniciovali jsou senátoři České strany sociálně demokratické. Tedy strany, která k dnešnímu dni nebyla schopna vyřešit – porušení ústavnosti a zákonnosti svých vlastních členů, nebo těch, kteří za tuto stranu kandidovali v podzimních volbách do krajských zastupitelstev. Ano, narážím zde opět na případ, který jsem zveřejnila na svých internetových stránkách www.zalepsispolecnost.estranky.cz, který upozorňuje na skutečnost, že pracovníci krajských orgánů Kraje Vysočina se při řešení situace v Dětském domově Senožaty dopustili porušení Ústavy ČR a dalších zákonů.
A tady se dostáváme do situace, kdy já sama mám problém uvěřit tomu, že ze strany členů České strany sociálně demokratické jde o ochranu ústavnosti a zákonnosti. Nedůvěru v tomto případě vzbuzuje fakt, že vedení ČSSD obdrželo prakticky veškeré informace, včetně „důkazního materiálu“ k uváděnému případu. Jsou informováni o tom, že Ústavní soud moji stížnost přijal, což značí, že byla „oprávněná“ - a přesto se případem nezabývají, nejsou ochotni ho řešit, dalo by se říci, že je nezajímá. Já se ptám proč? Může za to skutečnost, že na celý případ upozornil „obyčejný člověk“?
Je snad mezi tím, že Ústavu ČR poruší „prezident“ a tím, že jí poruší „hejtman kraje a členové Rady kraje Vysočina“ nějaký rozdíl. Jak je možné, že předseda ČSSD místo, aby problém řešil, mi doporučí, abych hledala pomoc mimo českou justici. O čem takovéto jednání vypovídá? Na jedné straně vehementně brání ústavnost a zákonnost, na straně druhé utíká od odpovědnosti a doporučuje pomoc mezinárodních soudů. Přitom jak z vyjádření předních představitelů ČSSD vyplývá jsou si vědomi, že hrubé porušování ústavnosti a zákonnosti je pro společnost nebezpečné a to nejen v současnosti, ale i s ohledem do budoucna. Jak je možné, že neřešením tohoto případu vytvořili členové ČSSD „precedens“, který může mít v budoucnu negativní vliv na celou společnost? Že by si neuvědomili, že tím vytváří prostor pro další takovéto jednání a že neřešením případu, dávají najevo svůj souhlas s protizákonným a protiústavním jednáním členů krajských orgánů Kraje Vysočina, členů České strany sociálně demokratické?
Jak je možné, že senátoři za ČSSD, kteří podepsali žalobu na prezidenta republiky, neřeší tento případ a to přesto, že s ním jsou obeznámeni, neboť svým dopisem jsem se obrátila nejen na předsedu Mgr. B. Sobotku, ale i na ostatní členy vedení České strany sociálně demokratické. Kam se poděla ta jejich priorita, to jejich úsilí o spravedlnost, rovná práva a přiležitosti pro všechny bez rozdílu, včetně rovnosti lidí před zákonem?
Svým článkem jsem se rozhodla upozornit na fakta, která vzbuzují pochybnosti o čistotě, upřímnosti a korektnosti jednání členů České strany sociálně demokratické v případu týkajícího se dodržování ústavnosti a zákonnosti. Bránit ústavnost a zákonnost by mělo být povinností nás všech. Braňme ji vždy a proti všem, kteří svým jednáním poškozují zájmy občanů a společnosti, poškozují zájmy celé České republiky. Polovičatost je známkou nepoctivého jednání a konání, snahou o manipulaci s fakty a určitými skutečnostmi, snahou někoho poškodit a sám sebe zviditelnit, snahou ve skutečnosti problémy neřešit. V takovém případě myslím, je možné hovořit o „politických hrátkách“.
ES
Primárním účelem je chránit Ústavu řekl místopředseda ČSSD Mgr. Jiří Dienstbier v pořadu Partie ( 3.3. 2013) na Prima family, kde probíhala diskuse k chystané žalobě na prezidenta Václava Klause za velezradu.
Místopředseda ČSSD Mgr. Jiří Dienstbier v pořadu dále uvádí, jak je důležité, že se Senát proti porušení ústavnosti ze strany pana prezidenta Václava Klause brání. Zmiňuije důležitou úlohu ústavního soudu v tomto případu a to hlavně z toho hlediska, že ústavní soud bude moci posoudit každý z 5ti případů, uvedených v žalobě, jednotlivě. Ústavní soud bude posuzovat v každém z pěti případu, zda se ze strany prezidenta V. Klause jednalo o činnost, která byla prováděna v rozporu s prezidentským slibem a Ústavou ČR. Samotný smysl žaloby proti prezidentu V. Klausovi spatřuje nejenom pro současnost, ale i do budoucna. Říká, že porušování ústavních pravidel je velmi nezbezpečné, že jde o jednání, které může podstatným způsobem ohrozit demokratický řád v České republice. Zároveň zdůrazňuje nutnost dodržování pravidel a zákonů ČR ze strany všech občanů včetně prezidenta republiky. Souhlasím s tímto názorem, neboť prezident stejně jako každý jiný občan je za své jednání odpovědný a pokud bylo jeho jednání v rozporu s Ústavou a jinými zákony ČR, měl by být jako každý občan i on postižitelný. Tady si dovolím připomenout, že jedním z principů „právního státu“ je, že „nikdo nestojí nad zákonem – každý je subjektem práva“.
Předseda strany Mgr. Bohuslav Sobotka ve svém vyjádření ze dne 01.03.2013 je stejného názoru a uvádí, cituji „Jednou z dlouhodobých priorit sociálních demokratů je úsilí o spravedlnost, rovná práva a příležitosti pro všechny bez rozdílu, včetně rovnosti lidí před zákonem. Proto ČSSD od samého počátku jednoznačně nesouhlasí s amnestií prezidenta republiky Václava Klause a premiéra Petra Nečase tunelářům, korupčníkům a pachatelům závažné trestné činnosti. Tato amnestie významně přispěla k prohloubení frustrace ve společnosti, posílila nedůvěru lidí ve spravedlnost, zmařila léta práce policie a soudů a zásadně ztížila možnost odškodnění desítkám tisíc občanů poškozených amnestovanou trestnou činností.“ Připojuji se i k tomuto názoru, neboť i já, stejně jako většina lidí v této republice, mám problém s vyhlášenou „amnestií“, která skutečně ve své podstatě poškozuje slušné lidi a nahrává především těm, kteří zákony porušují a svým protizákonným jednáním a podvody se obohacují na úkor ostatních. Hněv a rozčarování lidí, kteří byli okradeni a vyhlášením amnestie přišli o poslední možnost domoci se náhrady škody, je pochopitelný. Mělo by být samozřejmostí, pokud žijeme v demokratickém a právním státě, že jako takový bude schopen zajistit vymahatelnost práva, jeho respektování a dodržování. Protože pokud tomu tak není, tak jednoznačně selhal a o jeho existenci bychom mohli mluvit spíše v uvozovkách.
Jestliže se dne 3. 3. 2013 o podání žaloby na prezidenta republiky Václava Klause diskutovalo, pak je nutné dodat, že Senát na svém úterním zasedání (5. 3. 2013) nadpoloviční většinou podání žaloby k Ústavnímu soudu, schválil. Názory politiků i obyčejných občanů na tento krok senátorů se různí. Někteří to považují za historický okamžik v dějinách Českého státu. Jiní oceňují jednání senátorů a tvrdí, že díky němu dostal právní stát a demokracie další šanci. V každém případě, pokud se jedná o legitimní krok Senátu, který mu umožňuje Ústava ČR, je na místě, aby ve chvíli, kdy se objeví určité pochybnosti ohledně ústavnosti některých kroků prezidenta republiky, se jimi Ústavní soud zabýval. Verdiktem Ústavního soudu bude jasné, kde je pravda. Mimo jiné také pročistí atmosféru a zároveň zamezí dalším spekulacím, urážkám, senzacím, které škodí celé České republice.
Mluvím-li o spekulacích, mám na mysli ty jedince, kteří tvrdí, že v daném případě jde pouze o „politické hrátky“.
Ať tak či onak, faktem je, že žaloba na prezidenta republiky byla podána a že těmi, kdo ji iniciovali jsou senátoři České strany sociálně demokratické. Tedy strany, která k dnešnímu dni nebyla schopna vyřešit – porušení ústavnosti a zákonnosti svých vlastních členů, nebo těch, kteří za tuto stranu kandidovali v podzimních volbách do krajských zastupitelstev. Ano, narážím zde opět na případ, který jsem zveřejnila na svých internetových stránkách www.zalepsispolecnost.estranky.cz, který upozorňuje na skutečnost, že pracovníci krajských orgánů Kraje Vysočina se při řešení situace v Dětském domově Senožaty dopustili porušení Ústavy ČR a dalších zákonů.
A tady se dostáváme do situace, kdy já sama mám problém uvěřit tomu, že ze strany členů České strany sociálně demokratické jde o ochranu ústavnosti a zákonnosti. Nedůvěru v tomto případě vzbuzuje fakt, že vedení ČSSD obdrželo prakticky veškeré informace, včetně „důkazního materiálu“ k uváděnému případu. Jsou informováni o tom, že Ústavní soud moji stížnost přijal, což značí, že byla „oprávněná“ - a přesto se případem nezabývají, nejsou ochotni ho řešit, dalo by se říci, že je nezajímá. Já se ptám proč? Může za to skutečnost, že na celý případ upozornil „obyčejný člověk“?
Je snad mezi tím, že Ústavu ČR poruší „prezident“ a tím, že jí poruší „hejtman kraje a členové Rady kraje Vysočina“ nějaký rozdíl. Jak je možné, že předseda ČSSD místo, aby problém řešil, mi doporučí, abych hledala pomoc mimo českou justici. O čem takovéto jednání vypovídá? Na jedné straně vehementně brání ústavnost a zákonnost, na straně druhé utíká od odpovědnosti a doporučuje pomoc mezinárodních soudů. Přitom jak z vyjádření předních představitelů ČSSD vyplývá jsou si vědomi, že hrubé porušování ústavnosti a zákonnosti je pro společnost nebezpečné a to nejen v současnosti, ale i s ohledem do budoucna. Jak je možné, že neřešením tohoto případu vytvořili členové ČSSD „precedens“, který může mít v budoucnu negativní vliv na celou společnost? Že by si neuvědomili, že tím vytváří prostor pro další takovéto jednání a že neřešením případu, dávají najevo svůj souhlas s protizákonným a protiústavním jednáním členů krajských orgánů Kraje Vysočina, členů České strany sociálně demokratické?
Jak je možné, že senátoři za ČSSD, kteří podepsali žalobu na prezidenta republiky, neřeší tento případ a to přesto, že s ním jsou obeznámeni, neboť svým dopisem jsem se obrátila nejen na předsedu Mgr. B. Sobotku, ale i na ostatní členy vedení České strany sociálně demokratické. Kam se poděla ta jejich priorita, to jejich úsilí o spravedlnost, rovná práva a přiležitosti pro všechny bez rozdílu, včetně rovnosti lidí před zákonem?
Svým článkem jsem se rozhodla upozornit na fakta, která vzbuzují pochybnosti o čistotě, upřímnosti a korektnosti jednání členů České strany sociálně demokratické v případu týkajícího se dodržování ústavnosti a zákonnosti. Bránit ústavnost a zákonnost by mělo být povinností nás všech. Braňme ji vždy a proti všem, kteří svým jednáním poškozují zájmy občanů a společnosti, poškozují zájmy celé České republiky. Polovičatost je známkou nepoctivého jednání a konání, snahou o manipulaci s fakty a určitými skutečnostmi, snahou někoho poškodit a sám sebe zviditelnit, snahou ve skutečnosti problémy neřešit. V takovém případě myslím, je možné hovořit o „politických hrátkách“.
ES