Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Oranžová totalita" versus "demokratický právní stát", kdo je "vítěz" a kdo "poražený".

 

Oranžová totalita“ versus „ demokratický právní stát“, kdo je „vítěz“ a kdo „poražený“.

Název tohoto příspěvku myslím výstižně charakterizuje jednání členů Rady kraje Vysočina související s řešením  případu Situace v Dětském domově Senožaty. „Oranžová totalita“ proto, že těmi, kteří celý případ vykonstruovali, řešili a následně měli největší vliv na jejím dořešení, byli členové České strany sociálně demokratické, která v roce 2008 vyhrála komunální volby v kraji Vysočina. Jak jsem již v předcházejících příspěvcích uvedla, skutečnost, že ani pod tíhou nezpochybnitelných důkazů, nebyli členové ČSSD ochotni případ přehodnotit a sjednat nápravu svých pochybení, je důkazem toho, že „sílu moci své funkce“ nejen zneužívají pro porušování zákonů, ale vědomě ji nadřazují nad zákony České republiky, což ve své „podstatě“ neznamená nic jiného, než návrat k totalitě, popření demokracie a skutečnosti, že Česká republika je „právním státem“. Svůj podíl na ukončení projednávání uváděného případu, bez jeho přehodnocení a sjednání nápravy, mají i členové ostatních politických stran – ODS, KSČM a KDU-ČSL, neboť i oni byli s „důkazním materiálem“ obeznámeni. Otázkou zůstává, zda by měli vůbec možnost dosáhnout přehodnocení uváděného případu. Ptáte se proč? Zkuste se spolu se mnou podívat na složení členů zastupitelstva, kteří ten den byli přítomni zasedání ZK č.3/2011. Členů zastupitelstva je celkem 45 (ČSSD – 21, ODS – 11, KSČM – 8, KDU-ČSL -5). Z uváděných 45 členů zastupitelstva, bylo v uvedený den přítomno (ČSSD -20, ODS -7, KSČM – 8, KDU-ČSL – 5), když to sečteme dostaneme rovnost hlasů: ČSSD – 20, ostatní – 20, z čehož vyplývá, že členové ČSSD si vše pojistili tak, aby k přehodnocení případu nedošlo a tím pádem nebylo řešeno ani jejich protiprávní a možné trestněprávní jednání. Tento způsob hlasování a jednání je charakteristický při schvalování důležitých zákonů v Parlamentu ČR, které mají vliv na život všech lidí této společnosti. Na úrovni krajských orgánů, pokud to situace vyžaduje, je využíván pro prosazování programů, které mají zajistit komplexní rozvoj kraje a potřeb jeho občanů. Myslím, že vůbec „poprvé“ od roku 1989, po pádu totalitního režimu, byl použit při projednávání případu, který se týkal „občana“. Za situace, kdy občan předložil „důkazní materiál“ dokladující, že „právo“ je na jeho straně a oprávněně žádá „sjednání nápravy“ a spravedlivé dořešení případu, to považuji za velice závažné selhání členů zastupitelstva kraje Vysočina při výkonu veřejné správy. Ze strany členů ČSSD lze uvedené jednání označit za jednání, které s sebou nese známky „korupce“ při kterém jde o zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Až nápadně moc se takovéto jednání podobá praktikám, které užívala totalitní vláda v minulém století, pokud se potřebovala někoho zbavit a veřejně znevážit - vykonstruování případu, dalších pochybení, užití nátlakových prostředků – pokud nemají požadovaný účinek – vykonstruování údajného „bossingu“ - odvolání z funkce, výpověď z pracovního poměru – následné poškození profesní i společenské pověsti v očích veřejnosti. Každý člověk, který se cítí nějakým způsobem poškozen má snahu se „bránit“ a domoci se spravedlnosti. Ani já v tomto případě nejsem výjimkou a protože jsem se nikdy žádného „bossingu“ na svých zaměstnancích nedopustila, rozhodla jsem se podat na pracovníky orgánů kraje Vysočina trestní oznámení za možné spáchání trestného činu „pomluvy“ podle § 184 zákona č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník). Případ prošetřoval orgán v trestním řízení PČR, Obvodní oddělení Jihlava, který ho odložil. Následně bylo mé odvolání adresované OSZ v Jihlavě zamítnuto s odůvodněním, že se nejedná o podezření z trestné činnosti. Zároveň bylo ale konstatovalo, že šetření trestního oznámení na PhDr. Z. Kulhánka pro zpracování zprávy, která sloužila jako podklad pro vystoupení Ing. Joukla a RNDr. Kružíkové, není v jeho místní příslušnosti. Z uvedeného důvodu, jsem podnikla další kroky a podala jsem trestní oznámení na PhDr. Kulhánka u OSZ Pelhřimov. Uvedené informace zmiňuji proto, že dalším nutným předpokladem pro každý právní stát je právní jistota, což znamená jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezaměnitelnost právního řádu pro všechny občany, kteří na podkladě uvedeného očekávají nezávislé šetření a konání orgánů trestního řízení, nezávislou soudní moc. Jakou „právní jistotu“ mají občané v naší republice, pokud se snaží domoci svých práv a spravedlnosti v případech, ve kterých na druhé straně vystupují a jsou zainteresovaní „veřejní činitelé“? Není nulová? Posuďte sami. Nabízím vám rozbor výše zmiňovaného případu a svůj pohled na průběh šetření.(klikněte na článek "Je Česká republika právním státem?")

Pokud poukazuji na možné porušování principů „právního státu“ je nutné, abych uvedla, že Česká republika se k principům právního státu v lidskoprávním a demokratickém pojetí přihlásila úvodními šesti články Ústavy, která mimo jiné, zahrnuje i přijetí Listiny základních práv a svovod za součást ústavního pořádku. Jako další důkaz nenaplňování principů „právního státu“ uvádím řešení mého druhého tresntího podání týkajícího se porušování základních lidských práv a svobod. Konstatuji, že při jeho šetření postupovaly orgány veřejné moci Policie ČR vůči mé osobě svévolně a mimozákonně. Z rozboru případu je navíc patrný zásah veřejných činitelů do nezávislého šetření  v  uváděného případu, jehož cílem bylo dosažení takových výsledků, abych byla uznána vinnou ze spáchání přestupku.

S celým případem, při kterém již roky dochází k porušování základních lidských práv, jsem seznámila ve svém dopise ze dne 8.11.2009 hejtmana kraje Vysočina MUDr. J.Běhounka. Žádala jsem o projednání tohoto případu v zastupitelstvu kraje. K dnešnímu dni se tak nestalo, což je v přímém rozporu s Jednacím řádem Zastupitelstva kraje Vysočina. Je to jeden z důkazů, že veřejní činitelé měli velký zájem na tom, aby tento případ neprojednávaly orgány v trestním řízení. Jejich záměrem nemohlo být nic jiného, než ochrana „oné osoby“ = „ klientky“. Vzhledem k tomu, že případ nebyl na zasedání zastupitelstva projednán, nebyl ani následně postoupen orgánům v trestním řízení. Obrátila jsem se na orgány v trestním řízení sama a podala trestní oznámení na „onu osobu“ u OSZ Pelhřimov. Uváděný případ dostala k prošetření PČR OO Pelhřimov, odtud byl následně přeposlán na PČR OO Humpolec, který je místně příslušný provádět v tomto případě další šetření. Pracovníci PČR OO Humpolec provedli výslech „oné osoby“ po telefonu. Na základě tohoto výslechu, bez dalšího šetření celý případ uzavřeli jako „přestupek“, kterého jsem se měla dopustit „já“ vůči „oné osobě“ tím, že jsem ji nepravdivě obvinila. Učinili tak podle §58 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. (zákon o přestupcích). Otázkou zůstává, zda je takovýto postup ze strany orgánů v trestním řízení možný a standardní. Teď mám na mysli skutečnost, že pokud člověk podá trestní oznámení na „určitou osobu“ za možné spáchání trestného činu, zda mohou orgány v trestním řízení v rámci šetření (z vlastní iniciativy) případ přehodnotit v neprospěch člověka, který trestní oznámení podal. Uváděný § 58 (součinnost) nic takového nezmiňuje. Pokud by to bylo možné, znamenalo by to, že každý člověk, který podá na někoho trestní oznámení, podává sám na sebe oznámení o tom, že se dopustil přestupku, protože dopředu nikdo nemůže vědět, zda se orgánům v tresním řízení podaří prokázat, že k trestnému činu došlo, či nikoli. Něco takového přece nemůže být v demokratickém a právním státě možné, a proto jsem toho názoru, že jsem se žádného „přestupku“ nedopustila a orgány činné v trestním řízení postupovali v tomto případě svévolně a mimozákonně. Jejich podjatost vůči mé osobě je zřejmá i z toho, že případ s uváděným výsledkem, uzavřeli za situace, kdy to bylo „její slovo“ proti „mému slovu“, což může být důkazem, že o výsledku šetření bylo předem rozhodnuto. Další skutečností je ta, že syn „oné osoby“ ve své výpovědi, k prošetřovanému případu, uvedl, že jsem se dopouštěla na svých zaměstnancích „bossingu“ a „šikany“ . I když nedoložil žádné důkazy, orgány v trestním řízení nepodali na jeho osobu oznámení o spáchání přestupku. Je tedy zřejmé,  že postup a rozhodnutí orgánu v trestním řízení se odvíjí, ne od spáchaného přestupku, ale od toho, kdo se přestupku dopustil.¨Vyplývá z toho, že v celém případu se skutečně nejednalo o nezávislé šetření a konání orgánu v trestním řízení. Nicméně oznámení o spáchání přestupku jsem na syna „oné osoby“ učinila sama, protože vím, že nemá žádné důkazy o tom, že bych se uváděného jednání na svých zaměstnancích dopouštěla. Měl být uznám vinným. Co myslíte, jak vyhodnotila Přestupková komise MěÚ Humpolec jeho přestupek? Z informací, které mám se údajně žádného „přestupku“ nedopustil, není to zvláštní? Ale zpět k mému případu. Správní orgán MěÚ Humpolec provedl dodatečná šetření – výslechy zaměstnankyň Dětského domova Senožaty s takovýmto výsledkem: „Vypovídalo celkem 6 zaměstnankyň, z toho 4 vychovatelky (2 z uváděných jsou velice dobrými přítelkyněmi „oné osoby“. Jedna z uvedených je tou, která mi informaci o tom, že „ona osoba“ shání informace o mém zdravotním stavu v roce 2003, poskytla. Ač se to zná nepravděpodobné, je to tak. Možná proto ve své výpovědi o prošetřovaném problému vůbec nevypovídá.) Ostatní vypovídaly ve smyslu, že žádná z nich nic neslyšela o tom, , že by se „ona osoba“ zajímala o „moji osobu“ , sháněla informace o zdravotním stavu a následně jich zneužívala. Kdepak asi pracují a bydlí uvedené bývalé kolegyně. Já jsem samozřejmě nepředpokládala, že by byly ochotny říci pravdu, obzvlášť pokud dnes již v uvedeném zařízení nejsem zaměstnána. Nicméně požadovala jsem toto šetření, protože jsem chtěla vědět, jak se k celé situaci zaměstnanci uvedeného školského zařízení postaví, jak se s ní vyrovnají. Nepochybně jde o situaci, která prověřila „lidské charaktery“ a zároveň vypověděla o tom, že ten uváděný „neskutečný lidský hyenismu“ měl dlouhého trvání jenom proto, že byl podporován. Na základě výpověti „zaměstnankyň“ dětského domova jsem v rámci správního řízení Přestupkové komise MěÚ Humpolec byla uznána vinnou za spáchání přestupku podle § 49 odst. 1, písm. c) ve kterém je uvedeno, že se jedná o přestupek proti občanskému soužití při kterém jsem se měla dopustit jednoho z uvedených skutků: úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednání. Konstatuji, že podáním trestního oznámení na možné spáchání trestného činu „onou osobou“ jsem se žádného z výše uvedených skutků pod písm. c) nedopsutila a tudíž jsem se nedopustila žádného přestupku. Pracovnice MěÚ Humpolec ve svém vyjádření konstatuje, že z mé strany šlo o chování, které je nejenom neslušné a nevhodné, narušující občanské soužití, nad rámec právních norem a které dále narušilo i klidné a spořádané soužití občanů v daném místě, čase a situaci, ale mělo i další následky, za které je označováno moje podání ze spáchání „přestupku“ na PČR OO Humpolec, které jsem učinila na syna „oné osoby“. Musím říci, že když jsem si tento odstaveček přečetla, že mě až zamrazilo, jak lehké je člověka odstoudit za přestupky druhých lidí, bez důkazů a na přání tzv. „vyšší moci“. Kolik cynismu musí mít v sobě člověk, který si dovolí tvrdit, že postupuje podle zákona a že důkazů ke spáchání „údajného přestupku“ má dostatek. Jak už jsem jednou ve svých článcích uvedla, považuji takovéto rozhodnutí za výsměch všem slušným lidem, kteří žijí podle norem společnosti a nikterak nenarušují všeobecné soužití s ostatními lidmi. Konstatuji, že jsem tedy opět postihována a „pokutu“ jsem dostala za něco, čeho jsem se nedopustila. Takovéto rozhodnutí je zároveň důkazem, že orgány v trestním řízení v kraji Vysočina nepracují nezávisle, ale jsou ovlivňoévány vysoce postavenými politiky kraje. Své vyjádření opírám o skutečnost, že ve „spise“ uváděného případu je vložen dopis hejtmana kraje Vysočina MUDr. J. Běhounka ze dne 8.11.2009. Připomenu, že se jedná o dopis, který mělo projednávat zastupitelstvo a následně přeposlat orgánům v trestním řízení. Co je zvláštní, že uvedený dopis je ve spise vložen celkem 2x. Vysvětluji to následovně – pro začátky šetření byla poskytnuta „kopie“. Z uvedeného dopisu se mohl policista, který prováděl s mojí osobou prvotní výsledch dozvědět o synovi „oné osoby“. Zároveň „kopie“ posloužila pro vykonstruování mého „přestupku“ vůči „oné osobě“ a synovi „oné osoby“. Originál dopisu se ve spise objevil, až když byl projednáván přestupek v rámci šetření správním orgánem Měú Humpolec. Vidím v takovémto postupu jakýsi signál pro moji osobu, že v celém případu je zainteresován hejtman kraje Vysočina a na jeho osobě bude záležet, jak celý případ bude dořešen. Ať už „vložený originál dopisu“ má jakýkoliv význam, rozhodla jsem se proti „příkazu“ ze strany správníh orgánu MěÚ Humpolec, odvolat. Svým bývalým zaměstnancům mohu pouze vzkázat: „Je to pro vás další šance, abyste poskytli v rámci uváděného šetření „pravdivé inforamce“ o celém případu. V dětském domově vznikl celý tento problém, byli jste u toho a podíleli jste se na jeho vzniku. Poškodili jste mě a chcete mě poškozovat znovu. Jste natolik pokřivení, až se jeden diví, že vás ta páteř nebolí. Nebudu za vámi chodit a přemlouvat vás, rozhodněte se sami. Veřejnost ví, na čí straně je pravda a vy nebudete šťastnější, když budete lhát, jenom potvrdíte fakt, že uvedné prostředí opravdu není vhodné pro výchovu a život dětí, které ztratily, nikoli z vlastní viny, některého z rodičů. Takovýto „lidský hyenismus“ neobhájíte před žádným slušným člověkem, a pokud se mezi ně řadíte, neobhájíte ho, ani před svým vlastním svědomím, pokud nějaké máte.“

Potvrzuje se tak skutečnost, že členové Rady kraje Vysočina byli a jsou ve spojení s "onou osobou" a jednají v jejím zájmu.  Jejich jednání je zároveň výpovědí o tom, že ač jsou členy České strany sociálně demokratické, která se ve svém volebním programu hlásí k dodržování Listiny základní lidských práv a svobod, ve skutečnosti podporují její porušování a trestá slušného člověka za to, že se snaží bránit svoje základní práva legální cestou. Členové ČSSD tímto svým chováním porušují nejenom zákony České republiky, ale z pohledu strany prakticky veškeré závazné dokumenty - Stanovy ČSSD, program, usnesení orgánů ČSSD. V neposlední řadě nedodržují ani zásady dobrých mravů. A co na takové jednání říkají členové vedení ČSSD? Oslovila jsem dopisem předsedu Senátu pana Miroslava Štěcha a předsedu ČSSD pana Mgr. Bohuslava Sobotku. Ani jeden z uvedených výše postavených členů ČSSD se k porušování zákonů ČR, používání nestandarních a podivných praktik při výkonu veřejné správy, stejně tak k porušování principů „právního státu“ v souvislosti s jednáním svých členů v kraji Vysočina - nevyjádřil. Když uvážím, že před nedávnem řešili a nenechával je v klidu plagiát diplomové práce pana Miroslava Svobody, pak musím říci, že mě překvapuje, že takovéto jednání členů Rady kraje Vysočina nechávají bez patřičné odezvy. Přitom v jednání pana Miroslava Svobody a členů Rady kraje Vysočina je velký rozdíl, vezmeme-li v úvahu dopady na důvěryhodnost samotné ČSSD. Zatímco pan Miroslav Svoboda svým jednání znevažuje a znevěrohdňuje především svoji osobu, členové Rady kraje Vysočina poškozují pověst a snižují důvěryhodnost celé České strany sociálně demokratické. Ostatně co na takové jednání a způsob výkonu veřejné správy říká samotný stínový ministr vnitra pan Jeroným Tejc z ČSSD? Oslovila jsem i jeho dopisem, tak uvidíme, zda se dočkám jeho odpovědi.

Dodám, že k případu porušování základních lidských práv, který se týká mé osoby, jsem uvedla v příběhu „Unikátní zpověď...“ pouze pravdivé inforamce. Nikdy bych nepředpokládala, že jako „slušný člověk“ se stanu terčem nevybíravých útoků na svoji osobu a už vůbec bych nepředpokládala, že útoky budou přetrvávat, s menší přestávkou, více jak 10 let. Nicméně chci varovat celou tuto společnost před tak „zrůdným“ chováním, jaký vymysleli občané obce Senožaty u Humpolce k tomu, aby svého spoluobčana vystavili veřejně urážkám, ponižování a zesměšňování. Nenechte se přesvědčit o tom, že něco takového je normální a běžné, nebo o tom, že si za to dotyčný jedinec může sám. Nezavdala jsem občanům obce žádnou příčinu k takovémuto agresivnímu útoku na svoji osobu. Naopak, skutečnost, že šlo o jednostranné útoky „oné osoby“ vůči mojí osobě, nasvědčuje tomu, že šlo o určitý druh vydírání, který měl spojistost s výkonem mé profese tak, jak uvádím ve svém příběhu.  Svědčí o tom  i skutečnost, že se nakonec podařilo "oné osobě" docílit mého odvolání z funkce a propuštění z pracovního poměru. Nebezpečnost popisovaného chování spatřuji v soustavném a několikatleté vystavování „dotyčného jedince“ urážkám, ponižování a posměchu většinové veřejnosti. Takovéto chování má pro každého jedince, který mu je vystaven velké negativní důsledky. Stejné, ale možná i větší důsledky by mohlo mít pro celou společnost, neboť vždy bude záležet na osobnosti „dotyčného jedince“, jaký způsob řešení problému zvolí. Já jsem tento problém vyřešila tím, že jsem ho zveřejnila ve svém příběhu a to nejenom na svoji obranu, ale na obranu vás všech, celé společnosti. Důvěřujte mi a věřte, že vím, o čem mluvím. Nepoužívejte uvedený způsob chování proti "slušným lidem", ale proti těm, kteří  porušují zákony, jsou nepřizpůsobiví a  prosazují se agresivitou vůči druhým, protože jejich schopnosti jim v životě víc neumožňuly a neumožňují. Nebojte se jim dát najevo svůj nesouhlas s jejich chováním způsobem, který sami vymysleli, jedině tak se budou moci podívat pravdě do očí a možná změní nejen svůj názor, ale i chování.

V příspěvku jsem uvedla celou řadu příkladů, které českou společnost směřují někam, kam dozajista nechceme, aby se vrátila. Celý tento případ je závažný právě proto, že při jeho řešení panuje určitý pocit „bezmocnosti“ dovolat se práva, pocit, že právo nefunguje, což by bylo důkazem, že je ohrožena samotná legitimita demorkatické společnosti. Svůj článek jsem nazvala „oranžová totalita“ versus „demokratický právní stát“, kdo je „vítěz a kdo „poražený“ O výsledku můžete rozhodnout i vy. Nebuďte a nezůstávejte lhostejní.

ES